Dnes: Zavřeno

Historie řeznictví a Uzenářství

Josef Píša

Otec Josefa Píši se nejen vyučil řezníkem a uzenářem, ale absolvoval i střední školu. V roce 1937 Píšovi přesídlili do Nymburka, koupili na nynější Masarykově ulici dům a začali v něm provozovat obchod s masem a uzeninami. Živnost vzkvétala, avšak roku 1950 – synovi Josefovi bylo tehdy sedm let – a noví političtí vládci usoudili, že také řezníku Píšovi odzvonilo. Po znárodnění se do prodejny nastěhovala mlékárna, posléze i sklad civilní obrany.

Syn Josef se otcovu řemeslu vyučil rovněž. Dálkově studoval a maturoval na téže škole jako jeho tatínek. Když se Josef vrátil z vojny, pracoval v nymburském masném průmyslu jako mistr výroby a bourárny. Po nějaké době poznal Zdenku, svou nastávající manželku. Ti dva se rozhodli, že někdejší otcův obchod přivedou opět k životu, takže se roku 1966 v přízemních prostorách známého domu znovu usadilo řeznictví, které sice spravovala Jednota, ale Josef a Zdenka Píšovi se o něj po více než dvacet let starali jako o své.

Vznikla tu učňovská prodejna a došlo i k vybudování bourárny masa. Od roku 1990 zde Píšovi provozují soukromou živnost. A protože Josef Píša zastává názor, že se skutečný obchod s masem a uzeninami bez vlastní výroby neobejde, přistupují Zdenka a Josef k činu a na domovní zahradě staví nový objekt – dílnu, chladírnu a sklad pro uzenářské výrobky. Stavět začali 21. srpna 1991 a již na Štědrý den téhož roku z jejich nové výrobny putovaly první uzenky.

Píšovi vyrábějí převážně jen pro potřeby svého obchodu a partnery, nikoli pro další velké řetězce. Třebaže je tu k mání veškerý masný sortiment, hlavní gro prodejny je, že nabízejí právě vlastní produkty. Nabídka je bohatá – od měkkých salámů (šunkový, gothajský), přes sekané zboží (špekáčky, párky, klobásy), až po vařené výrobky (jitrnice, jelita, tlačenky, játrovky, taliány) a uzená masa (pečeně, krkovice, bůček, žebírka). Ze specialit třeba pečené koleno na pivu, škvarky, čevabčiči či sušené maso.

Vybírat můžete z několika druhů párků – jemné, šunkové, debrecínské nebo třeba sýrové – vždy si pochutnáte. Co druh, to odlišná, ale konkrétní lahodná chuť. Kdo někdy ochutnal Píšovy párky, sotva pak v supermarketu koupí anonymní mazlavou hmotu v sáčku a bude ji považovat za uzeninu.

Josef Píša říká: „Musí se tomu dát všechno, co je potřeba, aby to bylo v pořádku. Jinak na tom nic není.“ V těch slovech je obsažená zkušenost i každodenní péče o řemeslo – vstávat ve tři ráno, aby výroba běžela včas, je u Píšů samozřejmé.

Ti všichni zaručují, že se rodinný podnik o svou budoucnost nemusí bát.