Historie Řeznictví a Uzenářství Píša

 

 

 

 

 

Otec Josefa Píši se nejen vyučil řezníkem a uzenářem, ale absolvoval i střední školu. V roce 1937 Píšovi přesídlili do Nymburka, koupili na nynější Masarykově ulici dům a začali v něm provozovat obchod s masem a uzeninami. Živnost vzkvétala, avšak roku 1950 - synovi Josefovi bylo tehdy sedm let a nový političtí vládci usoudili, že také řezníku Píšovi odzvonilo. Po znárodnění se do prodejny nastěhovala mlékárna, posléze i sklad civilní obrany. Syn Josef se otcovu řemeslu vyučil rovněž. Dálkově studoval a maturoval na téže škole jako jeho tatínek. Když se Josef vrátil z vojny, pracoval v nymburském masném průmyslu jako mistr výroby a bourárny. Po nějaké době poznal Zdenku, svou nastávající manželku. Ti dva se rozhodli, že někdejší otcův obchod přivedou opět k životu, tak se roku 1966 v přízemních prostorách známého domu znovu usadilo řeznictví, které sice spravovala Jednota, ale Josef a Zdenka Píšovi se o něj po více než dvacet let starali jako o své. Vznikla tu učňovská prodejna a došlo i k vybudování bourárny masa. Od roku 1990 zde Píšovi provozuji soukromou živnost. A protože Josef Píša zastává názor, že se skutečný obchod s masem a uzeninami bez vlastní výroby neobejde, přistupují Zdenka a Josef k činu a na domovní zahrádce staví nový objekt - dílnu, chladírnu a sklad pro uzenářské výrobky. Stavět začali 21. srpna 1991 a již na Štědrý den téhož roku z jejich nové výrobny putovaly první uzenky. Poznamenejme, že Píšovi vyrábějí převážně jen pro potřeby svého obchodu a partnery, nikoli pro další velké řetězce. Třebaže je tu k mání veškerý masný sortiment, hlavní gro prodejny je, že nabízejí právě vlastní produkty. Nabídka je vskutku požehnaná, například z měkkých salámů šunkový nebo gothajský. Ze sekaného zboží špekáčky, párky, klobásy, z vařených výrobků jitrnice, jelita, tlačenky, játrovky, taliány, z uzených mas pečeně, krkovice, bůček, žebírka a ze specialit třeba pečené koleno na pivu, škvarky, čevabčiči či sušené maso. Pouhý seznam ale neřekne to pravé. Takže radíme: ochutnat je třeba! Vybírat můžete z několika druhů párků, ať už vyberete jemné, šunkové, debrecínské nebo třeba sýrové, vždy si pochutnáte. Co druh to odlišná, avšak konkrétní lahodná chuť. Jedno je jisté, kdo někdy pocítil lahodnost Píšových párků, sotva v supermarketu koupí onu nic neříkající, často mazlavou hmotu uzavřenou do fólie a vydávanou za uzeninu. Podobně je tomu s játrovkou, unikátní paštikou, kdy se vepřové maso tepelně upraví s játry, narazí do střeva, zaváže, uvaří a zaudí studeným kouřem. Nejinak Vás udiví taliány, ovšemže před uvařením pilně máčené v příslušném láku. Josef Píša se ovšem tváři, jakoby se nic nedělo. Musí se tomu dát všechno, co je potřeba, aby to bylo v pořádku. Jinak na tom nic není.“ ,říká klidně. V těch slovech je ale obsažená veškerá dovednost, léty přiváděná k dokonalosti a nekonečná péče o řemeslo. Třeba vstávat denně ve tři ráno, aby mohli včas zahájit výrobu, považuji Píšovi za samozřejmé. Nejen rodiče, ale i syn Josef, rovněž absolvent dědovi i otcovi školy, a také jeho bratr, kteří se v dílně pohybují od dětství.

Ti všichni zaručují, že se rodinný podnik o svou budoucnost nemusí bát.